Po pětileté pauze jsme se v úterý 8.10. s 18 žáky budovy B opět vypravili na Moravu. Tentokrát byl naším cílem Mikulov, kde jsme jako naši základnu zvolili ubytovnu při ZŠ Hraničářů. Po krátké vybalovací a občerstvovací pauze jsme ještě odpoledne vyrazili na komentovanou prohlídku „Poznejte magické místo“. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o bohaté historii města a zároveň navštívili např. historické náměstí, zámeckou zahradu s krásnou vyhlídkou na město, Svatý kopeček i Kozí hrádek, zavítali jsme do zámeckého sklepení s obřím sudem i do židovské čtvrti.
Druhý den nás čekala metropole Rakouska – Vídeň, kam nás dovezl mezinárodní vlak z Břeclavi. Poté, co si žáci byli nuceni vyzkoušet německý jazyk v praxi, aby si zakoupili celodenní jízdenku na MHD, metrem jsme se přesunuli na letní sídlo rakouských císařů – barokní zámek Schönbrunn. Počasí nám přálo a pěkně tu skutečně bylo. Uchvátily nás rozlehlé zahrady, Neptunova kašna a také velkolepý výhled na Vídeň po povinném výstupu ke Gloriettu. Protože kdo nebyl nahoře, nebyl v Schönbrunnu!
Poté jsme se přesunuli do historického centra města, tzv. Innere Stadt, kde jsme obkroužili nejvýznamnější pamětihodnosti – barokní kostel svatého Karla Boromejského (Karlskirche), Státní operu, slavnou galerii Albertina, pro gastronomy ještě slavnější hotel a kavárnu Sacher, palácový komplex Hofburg, náměstí Marie Terezie s monumentálním sousoším této panovnice a dvěma zrcadlově položenými budovami Přírodovědného a Uměleckohistorického muzea. Protože někteří se již sotva vlekli, popovezli jsme se tramvají po Ringstraße kolem budovy parlamentu k novorenesanční radnici a divadlu Burgtheater a naši prohlídku centra jsme zakončili na náměstí sv. Štěpána návštěvou zdejší nevýznačnější gotické památky a symbolu Vídně – katedrály sv. Štěpána.
Poslední část vídeňského pobytu jsme věnovali zábavnímu parku Prátr s dalším ikonickým symbolem města – obřím ruským kolem. Někteří odvážlivci se silnými žaludky se vydali vstříc adrenalinovým zážitkům na horské dráze, Freefall Tower nebo vysokém řetízkovém kolotoči. Na své si přišli i příznivci hororů, např. na dráze virtuální reality The Clown. A někteří se na ty nadšence jen zpovzdálí dívali. Kdo asi?
Den ve Vídni byl nabitý tolika podněty a zážitky, že někteří usínali již po cestě zpět, ale rozhodně to stálo za to.
Ve čtvrtek jsme se po vydatné snídani ve školní jídelně přesunuli motoráčkem o pár kilometrů dále – do Valtic, sídla rodinné vinařské společnosti Château Valtice. V unikátní vinotéce, tzv. Vinařské stodole začala naše exkurze ve vinařských závodech. Žáci měli možnost seznámit se nejen s postupem zpracování vinných hroznů až po finální produkt, ale také si mohli udělat představu o nákladech, cenách vín a způsobech prodeje i se všemi možnými problémy, které podnikání v této oblasti přináší. Zavítali jsme do tzv. Katedrály vín – nové sklepní haly, kde vína zrají v dubových sudech, do srdce vinařství – historického Křížového sklepa, a Chrámu vína – magické sklepní rotundy, která pod světelným okem ukrývá největší vinařské poklady ze Château Valtice. V průběhu prohlídky jsme mohli ochutnat víno nejen v jednotlivých fázích zrání, ale na závěr v Moravském sklepě pod stodolou i v té finální podobě, jak se ke spotřebiteli běžně dostává.
O historii vinařství, původu a pěstování vinné révy, jejím zpracování a degustaci vína jsme se po obědě dovzdělali ještě díky poutavé interaktivní expozici Národního zemědělského muzea.
Již při čekání na vlak zpět do Mikulova nás zastihla první dešťová sprška, která s sebou bohužel přinesla typické podzimní počasí. Déšť a vítr tak zhatil náš plánovaný výšlap na ikonický Svatý kopeček…. v což většina žáků tajně doufala. A tak jsme místo pohybu věnovali čas odpočinku a nabírání sil na závěrečný vědomostní kvíz.
A pak přišel poslední den, poslední snídaně, balení, úklid a mírně dobrodružná cesta domů. Sice se zpožděním a neustálými obavami, zda si v pátečních přeplněných spojích vůbec sedneme, když nám vlaky s rezervovanými místy ujížděli, ale nakonec i za využití první třídy jsme zdárně dorazili zpět do našich západních Čech. Unaveni, ale spokojeni.
Věřím, že zájezd splnil očekávání všech účastníků a že budou mít na co vzpomínat. A že se na Moravu zase vrátíme…a tentokrát bude i ten Svatý kopeček!
Mgr. Lenka Voňavková
