V úterý 26. května jsme byli se školou v divadelním klubu ZDCH na představení Videoklub. Bylo to takové vztahové drama, které řešilo hlavně dvě věci – ztrátu soukromí doma, kde by se člověk měl cítit bezpečně, a taky to, jestli se dá po dlouhé době ve vztahu druhému ještě věřit. Celé to bylo fakt dost husté a chvílemi z toho až mrazilo. Příběh pojednával o manželském páru, co jsou spolu už 25 let a žijí v hrozném stereotypu. Všechno se ale zvrtne, když jim z nějakého neznámého mailu začnou chodit videa z jejich vlastního bytu. Pak zjistí, že mají v kuchyni schovanou kameru, a začne totální paranoia. Podezřívají všechny kolem – sousedy, známé a nakonec i sami sebe navzájem. Celé to začne být ještě děsivější, když se na těch videích objeví někdo v masce opice. Všechno to vrcholí, když se manžel v noci s touhle maskou potká. Člověk do konce netuší, jestli je to pravda, nebo se mu to jenom zdá, protože už nespí a šílí z toho. Jak jsou pořád pod tlakem, že je někdo sleduje, začnou na povrch vyplouvat různé tajnosti a lži, které před sebou za těch 25 let tajili. Právě v těchto chvílích se ukázalo, jací ti lidé doopravdy jsou. Představení Videoklub bylo pro některé větším, pro některé menším zážitkem. Ukázalo nám, jak strašně lehce se dá ztratit pocit bezpečí a jak je těžké říct pravdu lidem, co nám jsou nejblíž.
z postřehů účastníků
