Virginia Woolfová v Chebu

O tom, že divadelní zážitek nepotřebuje obří kulisy ani stovky lidí v publiku, jsme se my, studenti 3. A a 3. B, přesvědčili na vlastní kůži. Vyrazili jsme do Divadelního klubu ZD v Chebu na hru  Kdo se bojí Virginie Woolfové od Edwarda Albeeho. A upřímně? Tohle nikdo z nás nečekal.

Malá scéna chebského klubu byla pro tuhle psychologickou „bitvu“ naprosto ideální.. Seděli jsme tak blízko, že jsme se stali skoro přímými účastníky brutální domácí „války“ mezi Martou a Georgem. Minimalistická scéna, díky které o to víc vynikly brilantní herecké výkony. Představení do nás pralo emoce od začátku až do konce. Sledovali jsme situace tak reálné, až to chvílemi bolelo. Hlášky, které řezaly jako břitva a měly neskutečný spád. Chvílemi jsme se jako celý klub smáli, ale hned vteřinu nato nás ten smích v krku trochu pálil – přišla ta pověstná „tíha na duši“. Balancování na hraně pravdy a iluze nás nutilo být celou dobu ve střehu. A ticho na konci mluvilo za vše. Většina z nás totiž vycházela ven mlčky. Ten prostor byl tak nabitý emocemi, že jsme to v sobě museli nejdřív nechat trochu „sednout“ a vnitřně to zpracovat.

Z Chebu si odnášíme někdo větší, někdo menší kulturní zážitek. Albeeho klasika nám v podání místního souboru jasně ukázala, že má co říct i naší generaci.

Za nás rozhodně palec nahoru!